Co dělat s dětmi

Věnuj dítěti denně pět minut hry, kterou vede úplně samo, a jen nahlas popisuj, co dělá.

V terapeutickém programu, který rodiče učí takhle si s dětmi hrát, dětem po pár týdnech měřitelně ubylo problémového chování proti dětem na čekací listině.

Napiš dítěti ke každým narozeninám větu dlouhou tolik slov, kolik mu je let.

V osmnácti je osmnáctislovná a celá knížka se přečte za tři minuty.

Jednou za měsíc večeře naslepo: dítě se zavřenýma očima zapíchne prst do mapy světa a ten večer se vaří jídlo z té země.

Když trefí oceán, je ryba. Recept, vlajku a pár slov v tom jazyce si děti dohledají samy. Napište, kam vás osud zavál a co jste vařili.

Podávejte do školek jednu přihlášku s pořadím a přidělujte v jednom kole.

Dneska jedno dítě drží tři místa a fronta vypadá trojnásobná.

Odhlašujte obědy podle třídnice, ne přes rodiče.

Kdo je v osm zapsaný jako nemocný, tomu se v jedenáct nevydává.

Piš dítěti dopis, který si otevře, až mu bude tolik, kolik je teď tobě.

Dopis psaný ve třiceti se čte ve třiceti.

Nos na dětskou oslavu jednu bankovku místo dárku.

Oslavenec si za všechno koupí jednu věc a za měsíc pošle fotku, jak ji používá.

Nabídněte neodhlášený oběd v jedenáct komukoli ve škole za pětikorunu.

Rodiči se vrátí půlka ceny a jídlo nespadne do koše.

Važte ve školní jídelně zbytky na tácech po jednotlivých třídách.

Co třída ušetří proti loňsku, to dostane na výlet.

Nabídni hlídání nejdřív prarodičům a chůvu volej, až když odmítnou.

Sami se nenabídnou, aby se nevnucovali, a ty se bojíš otravovat.

Zrušte před školou parkovací místa a udělejte z nich náměstíčko.

Vozovku srovnat do úrovně chodníku, přidat lavičky a pítko.

Dej patnáctiletému celé roční kapesné najednou v obálce.

Měsíční neučí plánovat, protože každá chyba se sama opraví za třicet dní.

Půjčte si motorovou loď na Baťově kanálu, řidičák na loď nepotřebujete.

Stačí občanka a osmnáct let, na zdymadlech vám poradí obsluha.

Napište s kamarády detektivku po kapitolách a přiložte k nim zalepené řešení.

Kdo řešení nemá, nesmí přidávat záhady.

Pronajměte si se sousedy na dva letní měsíce vlastní ulici.

Parkuje se o blok dál a na asfalt přijde umělý trávník, stoly a houpačka.

Zajezděte si na závodní dráze pro kola, se zatáčkami skloněnými skoro do svahu.

Na lekce pro začátečníky vám kolo půjčí. Taková dráha se jmenuje velodrom.

Vezměte alpaku na hodinovou procházku.

Každý vede jedno zvíře na vodítku a chovatel jde s vámi.

Jděte na divadlo, kde herci hrají scénky na témata od diváků.

Po každé scénce hlasujete barevnou kartičkou, který tým byl lepší. Známé také jako improzápas.

Projeďte se po zrušené železniční trati na šlapacím vozíku.

Jeden šlape, druhý se veze a žádný vlak tam nejezdí. Najdete to pod názvem drezína.

Projděte se po setmění tropickým skleníkem.

Pražská botanická zahrada v zimě zhasne světla a ve skleníku se ozývají jen žáby.

Podívejte se večer na hvězdárně dalekohledem na Saturn.

Když je jasno, pozorování vede astronom a vstupné je kolem padesáti korun.

Rozepište péči o rodiče obráceně: zapisujte jen dny, kdy nemůžete.

Co zbude prázdné, se rozdělí rovným dílem.

Určete si cenu jednoho dne u rodiče.

Kdo ten den nevezme, pošle ji tomu, kdo ho vzal, a "nemám čas" přestane být zadarmo.

Nalep na spodek věcí jmenovky s tím, komu jednou připadnou.

Jednou za rok se u večeře přelepují a kdokoli smí říct, o co by stál.

Vydražte si věci po rodičích za fiktivní žetony ještě za jejich života.

Rodič u toho sedí a může to komentovat.

Nech jednoho ze sourozenců rozdělit pozůstalost na hromady.

Ostatní si vybírají první a na něj zbude poslední — proto dělí poctivě.

Nakup vnoučatům dárky na dvacet let dopředu a ulož je do bedny.

Ke každému napiš rok — po tvojí smrti už za tebe dárek nikdo nevybere.

Sejděte se vždycky stejný den, na stejném místě a u stejného jídla.

Nesmí se změnit nic, ani kdyby to bylo lepší — každá změna je šance to zrušit.

Ať jeden sourozenec řekne cenu chalupy a druhý si vybere, jestli za ni koupí, nebo prodá.

Nikdo pak nemůže lhát.

Až příště zavoláš rodičům nebo babičce, zeptej se na něco, na co ses nikdy nezeptal: „Co jsi dělal ve dvaceti, o čem nevím?“ nebo „Kdy ses v životě nejvíc bál?“ Se svolením si to nahraj. Za pár let to bude nejcennější nahrávka, jakou máš. Navažte otázkou, na kterou u vás přišla nejlepší odpověď.