Hledání nápadů: tipy do domácnosti

Začni hovor s babičkou tím, ať vezme do ruky jednu věc z bytu a řekne, odkud je.

Za dva roky je celý byt přečtený.

Vydražte si věci po rodičích za fiktivní žetony ještě za jejich života.

Rodič u toho sedí a může to komentovat.

Rozmístěte lavičky po trase, kudy senioři chodí k doktorovi a do obchodu.

Každých dvě stě metrů a s područkami, aby se z nich dalo vstát.

Až příště zavoláš rodičům nebo babičce, zeptej se na něco, na co ses nikdy nezeptal: „Co jsi dělal ve dvaceti, o čem nevím?“ nebo „Kdy ses v životě nejvíc bál?“ Se svolením si to nahraj. Za pár let to bude nejcennější nahrávka, jakou máš. Navažte otázkou, na kterou u vás přišla nejlepší odpověď.

Nech jednoho ze sourozenců rozdělit pozůstalost na hromady.

Ostatní si vybírají první a na něj zbude poslední — proto dělí poctivě.

Veď sešit, kdo co dal ke svatbě, k pohřbu a k narození.

Nevede se rok, vede se sto let a dědí se dál.

Zprosť část svatebních hostů povinnosti cokoli dát.

Adresně, jmenovitě a dopředu, ať se nikdo nemusí stydět.

Zabal dárek do ručně vyrobené atrapy něčeho, čím se ten druhý zabývá.

Papírový pták pro ptáčkaře, lepenkový dort pro pekařku — a atrapa je to hlavní.

Pověs na lednici papír na věci, které sis nekoupil.

Píše se tam celý rok a v prosinci se z toho losuje.

Dohodněte se, že oplátkový dárek smí stát nejvýš polovinu toho, co přišlo.

Kdo dá dráž, porušil pravidlo, není velkorysý.

Nevyhazuj nejhorší dárek z losovačky, zabal ho zase napřesrok.

Po deseti letech má vlastní jméno a čeká se na něj.

Nedávej dárek bez básničky.

Rozbalit se smí, až obdarovaný nahlas přečte osm veršů, které jsi k němu napsal.

Přilož do balíčku podepsanou kartičku: dej to dál, komu chceš, a neříkej mi to.

Dárci je to jedno, jen si to nikdo netroufne ověřit.

Vrať nepoužitý dárek příští Štědrý večer pod stromek.

Nikdo nic nehodnotí a nikdo nic neříká, rozhoduje prach.

Založte v lese stoletou knihovnu, jeden rukopis ročně.

Otevřít se smí až v roce 2126 a stromy na ten papír se sázejí letos.

Dárek v penězích nikdy nedávej rovný v obálce, poskládej bankovku do origami.

Očíslujte křižovatky a nechte lidi skládat trasu z čísel.

Jedeš 34, 12, 87 a zpátky na 34, a nemusíš znát kraj ani mapu.

Přespi na dvoře u vinaře zadarmo a nic si nekupuj.

Stejně koupíš, a přesně proto tam lidi pouští.

Postav knihu, kterou chceš přečíst příště, přesně do výšky očí.

Americká knihovna sledovala 21 tisíc knih dva a čtvrt roku: kdo procházel regál bez vybraného titulu, sahal po knize ve výšce očí mnohem častěji než po knize na horní nebo spodní polici.

Pusť na otevřený mikrofon jen toho, kdo zůstane až po posledního.

Tyhle večery neumírají na špatné výkony, ale na prázdný sál v druhé půlce.

Sepiš místa, která jsou v dešti lepší, a rozešli to den po lijáku.

Mokrý mech svítí a v pískovci tečou vodopády jen pár dní.

Postavte v lesích přístřešky s ohništěm, které nejdou rezervovat.

Kdo přijde první, spí dvě noci, a vyrazit se dá v pátek v šest večer.

Nech si na dálkové trase vozit zavazadlo autem a jdi nalehko.

Půlka té dřiny je váha na zádech, ne kilometry.

Dej dálkovým trasám čísla a jména místo barev. "Šel jsem čtyřku" se dá říct v hospodě, "šel jsem po červené" ne.

Pište na rozcestníky hodiny místo kilometrů.

Jediné, co člověka doopravdy zajímá, je jestli stihne ten autobus.

Adoptuj si jeden kilometr turistické značky.

Dvakrát ročně ho projdeš, nahlásíš spadlé směrovky a tvoje jméno je na rozcestníku.

Přišroubujte turistické razítko na skálu u vrcholu, ne na pult v infocentru.

Sbírání se tím změní z nakupování zpátky na chození.

Nahraj za únor pětatřicet minut vlastní hudby a v březnu to pusť v hospodě.

Nikam se to pak nedává a nikdo to nehodnotí.

Sejděte se jednou za rok a nakreslete komiks za čtyřiadvacet hodin.

Čtyřiadvacet stran, a co se nedokreslí, pověsí se nedokreslené.

Nenechávejte propadlou zálohu za zmeškaný termín ordinaci.

Ať ji dostane ten, kdo ten uvolněný termín na poslední chvíli vzal.