Zprosť část svatebních hostů povinnosti cokoli dát. Adresně, jmenovitě a dopředu, ať se nikdo nemusí stydět.

Přilož do balíčku podepsanou kartičku: dej to dál, komu chceš, a neříkej mi to.

Dárci je to jedno, jen si to nikdo netroufne ověřit.

Dohodněte se, že oplátkový dárek smí stát nejvýš polovinu toho, co přišlo.

Kdo dá dráž, porušil pravidlo, není velkorysý.

Nalep na spodek věcí jmenovky s tím, komu jednou připadnou.

Jednou za rok se u večeře přelepují a kdokoli smí říct, o co by stál.

Veď sešit, kdo co dal ke svatbě, k pohřbu a k narození.

Nevede se rok, vede se sto let a dědí se dál.